Před deseti lety se Jošua Valienté a všudypřítomná bytost Lobsang vydali na svoji velkou cestu přes Dlouhou zemi, aby odhalili, co se skrývá na dalších paralelních zeměkoulích, které byly objeveni po vynálezu "Vrkočce".
Nyní je Dlouhá země domovem miliónů lidí, kteří si hodně daleko od původní prvotní Země rozhodli založit nové kolonie.
Za všechny ty roky už si stihli velkou část Dlouhé země přizpůsobit k obrazu svému. Jenomže to by nebyla lidská nátura, aby něco nepokazila. Lidstvo dostalo úžasnou příležitost, ale lidstvo je lidstvo a něco je teď špatně.
Prvotní Americe se nelíbí, že její občané utekli tak daleko a rozhodli se neplatit daně. Tak vysílá armádní misi nazvanou "Marnotratný syn", která se nikomu nelíbí.
Vědcům se zase na druhou stranu povedlo rozkmotřit se s Trolly, humanoidi s kolektivním vědomí, jejichž "dlouhé volání" teď nevysílá zrovna pozitivní obraz o lidech. A po dalších incidentech začnou Trollové mizet. A Dlouhá země bez Trollů není Dlouhá země.
Jošua a jeho přátelé se tak budou muset zase jednou vydat na Dlouhou zemi, aby zjistili, co se stalo s Trolly a jestli se dá zabránit neočekávané hrozbě, která se pomalu vynořuje, mohla by totiž začít válku...
Konečně tu máme pokračování této sci-fi série, které vznikla spojením mozkových buněk dvou úžasných autorů, Terryho Pratchetta a Stephena Baxtera. Jednoho dne byly objeveny paralelní světy naší matičky Země a lidstvo se rozprchlo všude možně. A nyní se schyluje válce. Lidstvo je prostě nepoučitelné.
Musím se přiznat, že sepsat recenzi z hlavy na tuto knihu nebylo zrovna jednoduché. Dlouhá země měla jakžtakž jednotný děj. Dlouhá válka připomíná spíše kroniku. Nehledě na to, že se tady roztrhl pytel s dějovými linkami.
Máme tu samozřejmě Jošuu, který je nyní už ženatý a má syna, usadil se a rozhodně ho dvakrát neláká představa, že by se měl zase někam vydat. Taky je tu Lobsang, Sally, mám pocit, že kněz Nelson byl také v prvním díle, policistka Janssonová a sestra Agnes, ty tady taky najdeme. Vidíte jak stoupá počet postav? A to ještě nejsem u konce. Pamatujete si na Helen, dívku, která se rodiči založila kolonii Reboot a psala si deník? Ta je tu taky.
A aby toho prostě nebylo málo, jsou tu i nové postavy jako třeba kapitánka Maggie a její mise "Marnotratný syn". Na druhou stranu Číňané se rozhodli taky mít vlastní misi, které je věnovaná jedna linka. A to nemluvím o ještě asi tak dalších pěti postavách, které se tu mihnou. A všichni mají svůj příběh, který chtějí vyprávět, ať se děje, co se děje.
Právě proto Dlouhá válka připomíná spíše kroniku. Sice jsou tu dvě hlavní témata - mizení trollů a ta hrozba války, která ale není kdo ví jak velká, ale pořád je to spíše povídání o určitém období v historii Dlouhé země. Jeden příběh tam, druhý sem. Z toho jste v přítomnosti, z toho v minulosti, najednou přemýšlíte, co přinese budoucnost.Člověk pořád skáče z jedné linky do druhé. Navíc některé události nejsou moc vysvětlené. Jednou větou je často všechno zase jinak, nebo něco, na co se několik kapitol někdo připravoval, je třemi slovy vyřešeno.
Já vím, že to zatím vypadá, že knížka je na nic a já toho stěžovaní ještě trošku přidám, ale abych vás neodradila rovnou, prozradím vám, že to dopadne dobře. Teda moje recenze :D. Jak dopadne knížka, to si zjistěte sami. On tento mišmaš totiž nakonec funguje.
Teď asi trochu zklamu všechny příznivce Terry Pratchetta, byť díla Baxtera pořád neznám, je tady jasně vidět, kdo držel taktovku v ruce a kdo psal víc. Stephen Baxter. Je tady spousta vyprávění a popisů Vkročných světů. Terryho tady potkáte jen v dialozích a těch tu právě není moc. Naštěstí Baxter skutečně ví, co dělá a sci-fi psát prostě umí. Takže já jsem si knihu i tak užila, i když mi chyběl Pratchett.
A jelikož jsem slíbila, že to nakonec dopadne dobře... Dlouhá válka i přes milión postav, několik linek a občas moc rychle vyřešených situacích, funguje. Čtení to není zrovna lehké, ale vždycky přijde oddech v přítomnosti Terryho hlášek. Všechno, co se v knize dozvíme, celý vývoj Dlouhé země, ostatní události, které se dějí, vše je neskutečně zajímavé. Pokud vás už v prvním díle fascinovala myšlenka miliónů planet Země, tady si jí dosyta užijete.
V Dlouhé válce totiž ani tak nejde o ústřední téma, to je tam jen tak, aby se měli autoři čeho držet, tady je hlavní vyprávěná historie. Útržky, doplňky, myšlenky, příběhy. Jaké by to asi bylo, kdyby Dlouhá země skutečně existovala.
Tady prostě nemůžete čekat výbuch akce. Mně se na mysl pořád dere slovo kronika. Nemůžu si pomoct. Takže koho nebaví takovéto popisy, asi by měl zvolit něco jiného. Už první díl byl v tomto duchu, ale ten měl přece jen trochu víc přítomnou hlavní linku. Tady je prostě jen tak na okraj, na konci sice zajímavě vygraduje, ale není prostě na prvním místě.
Teď už jen záleží na tom, co se vám líbí. Mně tento styl úplně nevyhovoval, nejsem na to zvyklá, mám radši hlavní linku a sem tam něco vedlejšího, ne naopak. Ale stejně jsem si čtení užila. Přece jen ta myšlenka Dlouhé země mě naprosto fascinuje od prvního momentu a chtěla jsem vědět, jak se dál vyvíjela.
Doufám, že jsem obsáhla vše. A že si v tom najdete, jestli Dlouhou válku číst či ne. Rozhodně to není kniha pro každého. Ale svoje příznivce si určitě najde. Já se těším na další díl, poslední. Závěr této trilogie a jsem opravdu zvědavá, co The Long Mars přinese, očividně půjde o vesmír a to už mi vážně přijde jako neskutečné bomba. Vkročný vesmír, to si nechám líbit.
Vypadá to hrozně komplikovaně, zvláštní kniha...
OdpovědětVymazat