Příběh o babičce Toni a její rodině a jak se rozhodla zamést se špínou Izraele pomocí amerického vysavače, tzv. Sweepera, který jí poslal švagr z Ameriky.
Autor Meir Šalev nám zde popisuje příběh vysavače a doplňuje to o všemožné další události a popisy členů jeho velké rodiny a jejich života v typickém mošavu. Vše laděno do jednoduchého nenáročného stylu psaní. Avšak dosti chaotického. Autor sice umí zacházet se slovy, jen by si mohl usměrnit trochu myšlenkové pochody a neplácat jedno přes druhé.
Vyprávění o vysavači a jeho strastiplné cestě až z Ameriky k babičce Toni je zajímavý a srandovní, hodil by se svou skutečnou délkou na velice povedenou povídku. Bohužel se autor rozhodl z něho udělat knihu a jelikož na počet stran příběh nedosahuje plnohodnotné knihy, připojil k ní různá další vyprávění, která neustále přihazoval a přerušoval jimi hlavní příběh. Sice jako rodina jsou opravdu netradiční a s mírnou dávkou potrhlosti každý svým vlastním směrem, ale neskutečné chaotičnost těchto vyprávění, je velice rušivým elementem a mě se neustále stávalo, že už jsem prostě nevěděla, co vlastně čtu nebo o kom čtu. A že by to bylo zas tak zajímavý povídaní, to se mi taky nezdálo. Myslím, že autor vzal příběh a mínil z něj udělat výborné počtení, z jeho pohledu se mu jeho rodina samozřejmě mohla zdát tak poutavá, aby čtenáře chytla, ale z mého pohledu se to prostě nepovedlo. Dal vyprávění větší důležitost než ve skutečnosti má. Ale to nepočítám příběh z vysavačem. Kdyby se držel jen jeho byla by to bomba, sice asi jen tak 30 stránková, ale jak už jsem říkala, povídka jak vyšitá.
Vedle příběhu se Sweeperem a nepovedené dávce jeho rodiny, je tady ale ještě další a opravdu zajímavá věc. A to právě dějiště příběhu. Izrael není zrovna typické prostředí, o kterém si běžný český čtenář počte a už vůbec ne v době minulého století a z pohledu místních židů žijících v mošavu, jejich zemědělských obcích a to beletristickým stylem. Přiznávám se, že jsem si dokonce musela slovo mošav vygooglit, protože se v textu objevovalo velice často a já pořád nechápala, o co tam vlastně jde. Takže aspoň tahle část knihy mě obohatila o nové informace, které mě velice zaujali. O tom jak to funguje nebo fungovalo v Izraeli jsem nikdy nic nevěděla, ale i když to člověka nenapadne si jít vyhledat sám od sebe, tak když se mu naskytne příležitost jako tato, je rád, že se mu kniha přeci jen dostala do rukou. Já jsem.
Suma sumárum je z toho průměrná knížka, která dle mého názoru, byla dost špatně uchopena. Ale pár pozitiv se na ní najde. Knížku ale tak či tak zkuste. Možná zrovna vám padne do noty. Mě ale bohužel nechytla.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!