neděle 2. června 2013

Tom Egeland a jeho výlety za minulostí!

Kdo miluje historii, pátrání po starých kostelech, objevování zapomenutých hrobek a dávno ztracených knih, šifrování a má po krk zběsilého tempa a vyšinutých vrahů, a chce si přečíst o nějaké pořádné záhadě z minulosti a v klidu si ji vychutnat, tak právě našel co hledal.

Norský spisovatel, Tom Egeland, je jedním z dalších autorů, kteří se vydávají po stopách minulosti, často si berou na mušku církev a k tomu si do svých románů připíší nějakého toho záporáka s pistolí v ruce. Do rukou se mi takovýchto thrillerů dostalo už spousta. A tak moc ráda můžu říct, že Tom vybočuje.

Pokud náhodou někde narazíte na Konec kruhu či Strážce úmluvy nebo nejnovější Lži otců a řeknete si "achjo, další Brown!" , tak velice lituji, ale jste na omylu. Ano, občas se zabývají stejnými tématy. Jako příklad stačí uvést, že když vyšel Brownův DaVinčiho kód nebo Šifra Mistra Leonarda, tak byl Dan Brown nařčen, že opsal Egelandův Konec kruhu. Stejná témata minulosti a ještě nějaká ta podobnost v hlavní ženskou postavou. Ale přiznejme si, kolik třeba existuje románů s templářskou tématikou a že se taky dokola opakují. Sám Tom mnohokrát uvedl, že nevěří, že by se Dan dopustil plagiátorství, pouze oba zaujala stejná myšlenka, historická záležitost a vydali se stejným směrem při jejich výzkumu.


Témata se opakují a opakovat budou vždycky. Ale na rozdíl od Egelandových kolegů, on svoje knihy pojal jinak a to mě na něm baví. Většinou jsme zvyklí na vražedné tempo, šíleného maniaka, který vraždí téměř na potkání a hlavní hrdina má jen velice omezený čas. Hlavní cíl je vlastně najít vraha a ani ne tak to samotné pátrání po historii, často mi přijde, že při takovýchto knihách je to jen omáčka a tím, že mají tak málo času, tak jsme ochuzeni o spoustu dalších zajímavých faktů. U Egelandových knih je to právě naopak. Na prvním místě je záhada, hlavní hrdina ji neřeší, protože opravdu musí, kdyby chtěl, může dát nohy na ramena a co nejrychleji od všeho zmizet, on ji řeší, protože chce, protože ho fascinuje. Kolem se většinou potuluje nějaký ten záporák, ale je až na druhé koleji.

Ve většině doposud vydaných knihách v češtině se nejvíce potkáme s archeologem Bjornem Beltem a zabýváme se luštěním nějakého historického dokumentu a projedeme se po celém světě.
Už jenom to jaká je hlavní postava přidává na zábavě a originalitě. Bjorn je albín, mírně psychicky narušený, dost velký paranoik a cynik. Rád si rýpne a jeho poznámky jsou opravdu trefné a do toho, ať chce nebo ne, protože je i dost velký zbabělec, se vždy zaplete do nějakého toho dobrodružství a jeho vášeň je tak velká, že není schopný to nechat být. Často se tam nachomýtne nějaký majetný člověk, který chce svitky či knihu získat a je ochotný klidně poslat i zabijáky. Ale jak už jsem psala dřív, nejsou středobodem příběhu. Hlavní je minulost, pátrání, teorie, šifrování. Akci obsáhne samotné Bjornovi pátrání.

Egeland je schopný všechno popsat tak, že když náhodou Bjorn narazí na nějakou zapomenutou hrobku, tak při jejím otevírání ani nedýcháte napětím. Stejně tak dokáže popsat šifrování dokumentů takovým způsobem, že vás to naprosto vtáhne do děje a máte pocit, jak kdyby jste na tom sami pracovali a prostě to nemůže jen tak nechat být a nedozvědět se dané tajemství, které starobylé písmo uchovává. A pro ty, kteří se opravdu bez těch stříleček a násilí neobejdou, tak i to se několikrát za příběh uděje. Vždycky se tam najde někdo, kdo by rád Bjornovi zpřelámal pár kostí. Ale Bjorn není na zabijákovi závislý, ani není tlačen časem. To dává obrovský prostor pro samotné pátrání minulostí.

A když náhodou nemáte úplně v lásce tento druh příběhů a dáte raději přednost spíše rodinným historiím, románům, tak i to Tom už obsáhl a to v knize Lži otců. Kniha obsahuje historii jedné rodiny - pradědečka, dědečka a otce hlavního hrdiny, který tomu všemu přichází na kloub a chce z toho sepsat knihu a během toho objevuje různá tajemství jeho předků. Ne vše je na jejich příbězích totiž pravda. Nejedná se o žádný srdceryvný romantický příběh. Victor, hlavní postava, cestuje po světě a pátrá po skutečné pravdě své rodiny, například zjišťuje pravdu o jeho otci, který se ztratil v ledovém oceánu, o dědečkovi spisovateli a pradědečkovi, který prožil dvacet let na opuštěném ostrově. Co z toho je ale opravdu založene na skutečnosti?

Tom píše poutavě, pečlivě si vybírá témata, dostanete se s ním od klasiky o Kristovi až do Norska k Vikingů a odtud třeba do Egypta. Je vidět, že ví, o čem píše. A že má svůj vlastní styl. Kdo má po krk časových ultimát a sériových vrahů a chce si poutavě přečíst nějaký fiktivní příběh o historickém pátrání a na chvíli se třeba stát sám během čtení archeologem, pocítit téměř na vlastní kůži jaké to je, tak ať sáhne po knihách Toma Egelanda! Vřele doporučuji.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ráda si přečtu tvůj komentář :) A děkuji za návštěvu!